Průměrně zručný člověk, který se nebojí na svém autě utáhnout občas nějaký ten šroub, uvedenou operaci zvládne sám.
Prvním krokem je samozřejmě zakoupení oleje. Důrazně apeluji na dodržení předepsaného oleje! Pokud si nejste jisti, stačí vytáhnout měrku hladiny oleje v převodovce a přečíst si požadovanou specifikaci oleje přímo na ni. Další možností je zapátrat v manuálu nebo příručce pro řidiče.
Tak tedy, když jsme zakoupili ten správný olej, nezapomeneme ani na olejový filtr. Dodává se většinou společně s těsněním vany převodovky. Pokud neseženeme sadu, zakoupíme si těsnění zvlášť. Pak už nám chybí jen dostatečně velká, ale mělká (aby se nám vešla pod vůz) nádoba. Nechci nikoho navádět, ale maminky často používají takové nízké lavórky na prádlo...
Samozřejmě nebudeme měnit olej po dlouhé jízdě, kdy by nám hrozilo opaření horkým olejem (hloupá poznámka, vím, už jsem jako americká příručka, kde upozorňují, že pít benzín je nezdravé...). Na tomto místě bych se zastavil a upozornil na důležitou věc. V průběhu celé operace je nutné dbát na to, aby do převodovky nevnikly různé nečistoty, především kamínky, piliny a jiné fujtajbly z hadru, do kterého budete utírat sebe i převodovku. Proto důkladně očistíme okolí měrky, včetně vany převodovky a míst, kde se vana stýká s tělesem převodovky. Pokud je to reálné (dle konstrukce převodovky), otvorem pro měrku se pokusíme stříkačkou s hadičkou vysát co nejvíce oleje. Když už hladina vysávaného oleje klesla tak, že je stříkačka neúčinná, povolíme vanu a olej, který se nám rozběhne po spodní části vany a převodovky, se pokusíme „nachytat“ do nádoby. Můžeme se setkat i s převodovkou, která má výpustní šroub, tato vymoženost však svádí k tomu, aby se jaksi pozapomělo na výměnu filtru!
Po odšroubování vany si najdeme chvilku na její studium. Hledat budeme kovové piliny, špony apod. Bývá zde také magnet na který se vše co v převodovce koluje nachytá. Pokud piliny najdete, je to signál, že něco není v pořádku. Důvody mohou být různé. Nekalosti ne mohou dít jak v převodovce tak i v měniči. Každopádně je to důvod navštívit odborníka na automatické převodovky. Nutno dodat, že mikroskopický kovový prášek nemusí být na závadu a znamená přirozrné opotřebení spojkových lamel atd. Vanu důkladně očistíme, pro ty důkladnější je to příležitost ji celou zrestaurovat a nalakovat novou barvou.
Pokud máme auto staršího data výroby, nebo vypouštěný olej svoji čistotou napovídá něco o vepřových skonech předchozího majitele, není vůbec na škodu zkontrolovat průchodnost olejového chladiče (rozmontovat přívody a propláchnout).
Po sejmutí vany se na nás usměje olejový filtr. Bývá jenom „nacvaknutý“ nebo uchycen šrouby. Po namontování nového filtru stačí aplikovat nové těsnění a dotáhnout vanu. Pokud je těsnění korkové, dotahujeme s citem (po ujetí několika kilometrů se vyplatí ho ještě několikrát dotáhnout). Do převodovky nalijeme nový olej. Poslouží nám k tomu trychtýř s hadičkou, nebo již zmíněná stříkačka. Samozřejmě se ho pokusíme nalít tolik, kolik jsme ho vypustili. Nutno podotknout, že nám velká část starého oleje zůstala v hydroměniči. S tím nic nenaděláme a spokojíme se s tím, že jsme starý olej alespoň důkladně zředili novým.
Nezapomeneme zasunout měrku a nastartujeme. Po prořazení všech stupňů předvolby zkontrolujeme hladinu oleje. Hladinu udržíme u rysky „cold“. Za použití stříkačky olej buďto přidáme nebo odebereme. Konečné měření hladiny oleje je možné nejlépe na rysce „hot“ po ujetí nejméně cca 10 km. Pozor! Pozorně čteme pokyny na měrce. U většiny výrobců měříme hladinu oleje při zařazené poloze "P", ale např. u výrobků Chrysler většinou v poloze "N"!
Takže hodně najetých kilometrů s Vaši spokojenou převodovkou!